Okénko do historie - Povodeň 1997

05. 10. 2022

Dnes se podíváme na jednu zásadní událost 90. let. Přímo či nepřímo zasáhla totiž téměř každého a když prozradíme, že se týká roku 1997, mnozí už určitě tuší, že bude řeč o rozvodněné Moravě a Odře. Následující řádky jsou přímou vzpomínkou majitele FARMAKu, Ing. Jiřího Žáka:

„Morava se rozvodnila v červenci po pětidenních lijácích. Před půlnoci toho dne, kdy voda stoupla, jsem ve FARMAKu osobně byl. S vrátným jsem se domluvil, že kdyby se něco dělo, tak mě zavolají. Jel jsem tehdy přes hlavní most, a ještě se nezdálo, že by se voda měla vylít. Ale ono to pak přišlo jako vlna... Volali mi ve 4 ráno (9. 7. 1997), že „jsme pod vodou“. Hasiči mi řekli, že mě vyzvedne Tatra u Senima. Kolem Černé cesty se ještě jet dalo, ale pak se to uzavřelo. Jediné suché místo bylo před firmou, na místě dnešního parkoviště. Právě tam jednou nebo dvakrát během týdne, kdy byla firma pod vodou, přistál vrtulník. Jinak jsme byli víceméně uvězněni. Cesta od mostu byla pod vodou, na Hradisko se jezdilo člunem.

Na poslední chvíli jsme se snažili ze skladů vytáhnout věci, něco zachránit, ale už bylo pozdě. K opravě tehdy bylo na 200 motorů. Vysušovali a opravovali nám je v Holici. Byli jsme jim vděční, bez nich bychom těžko mohli firmu znovu nastartovat.

Trvalo asi týden, než voda opadla. Po celou tu dobu bylo ve firmě cca 20-30 lidí. Určitá hladina se držela ještě měsíc a pod Hradiskem voda zůstala na polích, takže se musela odstřelit půda, aby mohla odtéct do Moravy.

Trvalo asi 3 měsíce, než se firma vrátila do provozuschopného stavu. Velkou zásluhu na tom měli zaměstnanci firmy, kteří uklízeli, sušili, opravovali… Vysoušení nebylo jednoduché, půjčovali se agregáty, místa byla špatně přístupná. Ještě teď, když půjdete kolem Unihaly, tak je na zdi poznat, jak vysoko voda byla.

Na fotkách vidíte, jak skončil archiv. Tehdy jsme ho měli v suterénu, což byla samozřejmě chyba. Nikdo ale nečekal tisíciletou vodu. Byly tam veškeré dokumenty. Některé kopie a dokumenty zůstaly nahoře v kancelářích, ale jinak bylo vše suterénu. Někteří mí kolegové se snažili klíčové výkresy zachránit, usušit. Dnes už máme archiv nahoře ve skladu, do sklepa bych ho znovu nedal.

Produkty (hotové výrobky) zničeny nebyly, ale v suterénu jsme měli suroviny na výrobu… Škody dosahovaly víc než 30 milionů korun. Nebyli jsme tehdy pojištění „proti vodě“, takže jsme ani nedostali žádnou náhradu a banka nám nechtěla půjčit další peníze. Vyřešili jsme to tak, že jsem si otevřel soukromou půjčku ve Švýcarsku a půjčili jsme si peníze na nákup surovin a zahájení další výroby. Kolegové tenkrát říkali, že ten dluh nikdy nesplatíme…

Další problém byl, že jsme hned v lednu 1998 čekali inspekci FDA (Americký ústav pro kontrolu potravin a léčiv). Úspěch při této inspekci byl pro další chod firmy naprosto zásadní. I touto zkouškou jsme úspěšně prošli a mohli začít expandovat na americký trh.“